Poslanec a ekonom Jan Bureš z ODS podal doslova likvidační pozměňovací návrhy, které mají za cíl snížit ochranu národních parků. V případě jejich schválení by umožnil další zástavbu již tak malých národních parků, kácení v přírodních zónách či znemožnil regulaci turismu. V podstatě tak staví „právo” lidí ničit přírodu dle svých zájmů nad ochranu zvířat a přírody. 

Tento návrh ohrožuje životy stovky tisíc zvířat žijících v těchto oblastech, jak upozorňuje sám ředitel Národního parku Šumava Pavel Hubený v rozhovoru pro Český rozhlas: „Některé z návrhů jsou tak silné, tak strašné, že by mohly, kdyby prošly, vést k úplné likvidaci současných národních parků a doslova k likvidaci lesů, které tam jsou.“

Pozměňovací návrhy navíc podal v rámci novely zákona o ochraně přírody a krajiny, kde je i návrh na ukončení norování. Pokud by jeho návrhy prošly, stáli bychom jako Svoboda zvířat před obrovským dilematem, jestli prosazovat ukončení norování, protože by novela jako celek ohrozila mnohem vyšší počet divokých zvířat. A TO SE NESMÍ STÁT! 

Prosím, napište premiérovi Petru Fialovi SLUŠNÝ e-mail, ať si zjedná pořádek ve straně a jeho poslanci nepodporují návrh, který zničí divokou přírodu a ohrozí stovky tisíc divokých zvířat. 

Vyplňte, prosím, své kontaktní údaje, abychom věděli, kolik z vás panu premiérovi napsalo.

Se zadáním svého e-mailu souhlasíte s odběrem našeho newsletteru. Posíláme jen důležité novinky a kdykoliv se můžete jedním kliknutím odhlásit.

Některé z problematických pasáží pozměňovacích návrhů poslance Jana Bureše:

1. Priorita lidského využití před ochranou přírody

„Využití národních parků […] spočívá v zachování […] funkčních ekosystémů […] tak, aby les mohl vždy plnit své mimoprodukční funkce.“
(§15 odst. 2)

→ Ochrana přírody už není hlavním účelem národních parků – místo toho je důraz kladen na „funkčnost“ a lidské využití, což může vést k vyšší míře zásahů, těžbě či regulaci.

2. Změna cílů ochrany – důraz na „trvale udržitelný rozvoj“ místo přirozených procesů

„Kontinuálním cílem ochrany národních parků je zajistit trvale udržitelný rozvoj území […]“
(§15 odst. 3)

→ Trvale udržitelný rozvoj je vágní pojem, který může ospravedlňovat infrastrukturu, těžbu či výstavbu na úkor divočiny.

3. Oslabení ochrany nejcennějších zón a tlak na „zásahy“

„Tato opatření […] musí [orgán ochrany přírody] provést vždy, nastanou-li podmínky […] pro ochranu životů, zdraví a majetku občanů či zachování funkcí ekosystémů.“
(§18a odst. 1, 2 a 3)

→ Orgány ochrany přírody musí zasahovat, což může znamenat trvalé rušení divočiny pod záminkou „bezpečnosti“ nebo „funkčnosti“.

4. Zpochybnění bezzásahového režimu v lesích

„Přeměna lesa na lesy, které mohou být vystaveny přírodním procesům, se provádí postupně, tak, aby funkce lesa byly vždy zachovány.“
(§22a odst. 1)

→ Návrh de facto ruší koncept divočiny – les má být vždy řízen a „funkční“, přírodní procesy až na druhém místě.

5. Změna procesu vyhlašování zón ochrany

„Vymezení a změny […] zón ochrany […] stanoví Ministerstvo životního prostředí opatřením obecné povahy.“
(§18 odst. 5)

→ Změna z vyhlášky na opatření obecné povahy umožní snazší soudní přezkum ze strany obcí a vlastníků, čímž může být tlak na omezování zón divočiny.